Nahoře bez

Každý se rád podívá, že? I zachtělo se mi podívat se. Zaslechl jsem, že za naší západní hranicí, v zemi krále Miroslava žijí lidé, kteří se na veřejnosti pohybují nahoře bez… prostředků, které brání šíření kapének.

Dříve, když u nás zakázali zpívat a bylo jim to málo, stačilo proběhnout kolem hraničního kamene, do země krále Miroslava, zazpívat si tam zvesela a pak se zase pokorně vrátit. Ta chvilka radosti stála vždy za to. Chtěl jsem ten pocit zažít i dnes, po tolika letech znovu. Nic není zadarmo, hraniční hory jsou vysoké, ale cesta lesem byla príma, dokonce jsem narazil i na kvetoucí konvalinky. Jejich opojnou vůni cítím ještě teď.

A pak to přišlo. Stačil krok a mohl jsem odložit prostředek bránící šíření kapének. Nahoře bez je něco opravdu úžasného. Za neoprávněné překročení státní hranice se kaji a odcházím do čtrnáctidenní karantény, neb hrozí, že vzduch nadechnutý na návětrné straně Krušných hor mohl cosi obsahovat. Ještě, že někoho nenapadlo postavit na hranici větrolamy, aby nám sem náhodou vítr něco nevhodného nepřivál. Aha, vítr ze zahraničí vlastně nevadí, my u nás máme prostředky na dýchacích cestách, byť i kapacity již připouštějí, že v obchodě ve Zlínském kraji prostředky nefungovaly.

Ono kdyby platilo, že při pouhém míjení se na chodníku na sebe osoby vychrlí tolik virů, že jeden druhého nakazí a prostředek, který brání šíření kapének, by tomu zabránil, muselo by také platit, že všechny ty viry, jimž tento prostředek zabránil v šíření, si nakažená osoba opět při nádechu do sebe natáhla. Fyzika platí a ani viry se jen tak neztratí. Takže místo toho, aby se výdechem nakažená osoba standardním způsobem škodlivých virů zbavovala, stále by jejich počet ve vlastních dýchacích cestách a těle zvyšovala. Jestliže tedy platí, jak bylo řečeno ve sdělovacích prostředcích, že průběh nemoci odpovídá síle „nálože“, kterou nemocný obdržel, musí být u nás prakticky všichni s těžkým průběhem, neb přes prostředky bránící šíření kapének a virů se žádných nezbavili.