Vajíčka, vajíčka, vajíčka....

Jenže ona to nebyla jen vajíčka, byly to i píšťalky, a zvonící klíče nad hlavami účastníků. A byl to takový hukot, že hravě přehlušil aparaturu. A nebýt novinářů s mikrofony v prvních řadách, ani by se ostatní nedozvěděli, co si to ti pánové na pódiu vlastně povídali.

Vlastně bychom se ani nedozvěděli, že pán, první na kandidátce do EP, stačil kdysi zachránit dva peněžní ústavy před krachem, a to ještě několikrát. Je s podivem, že při stávající finanční krizi po něm ještě ze zahraničí nesáhli, Lehmani to už prošvihli.

Ale o tom jsem psát nechtěl. Zaujalo, mne, že rozvášněné publikum bylo až na malé výjimky velmi mladé.  Zaujalo mne, že někdo geniální ve volebním štábu postavil pódium tak, že se nedalo dost dobře dostat do metra ani z metra ven. Počítalo se snad s tím, že přijde jen pár pozvaných, kteří vytvoří hlouček pod pódiem?

Jsem rád, že jsem byl na Smíchově osobně. Není to sice jako dřív, kdy byli po sto metrech perlustrováni všichni, kteří se byť jen náhodou v danou hodinu procházeli Stromovkou, případně ulicí Politických vězňů, atmosféra je dnes úplně jiná, protestovat se smí, a proto to není tak lákavé. Možná, že právě v tom to je, normální protest by nikoho nepřilákal, když se však jedná o házení vajíček, což sice zakázáno není, ale trochu to tím zavání, tak se spousta lidí sejde.