Waterloo

zazněly první takty… Jak dlouho jsem tu melodii neslyšel? Nevím, určitě několik let. Rozhodně to bylo překvapení, když se její začátek rozezněl. Ano, přiznávám, bylo to částečně objednáno.

A vlastně to objednáno vůbec nebylo, byla to náhoda, prostě se to tak sešlo. Jenže náhody neexistujou, rule 39, There is no such thing as a coincidence.

Oblíbená píseň zní. A hned spousta vzpomínek, Agnetha v lesklém modrém… a já ji teď musím utnout po pár tónech. Skutečně musím? Je to boj, chci, přerušuji melodii.

Stejně to byla úžasná chvíle, byť zaznělo jen pár taktů a název písně není zrovna chápán jako symbol vítězství. Tedy podle toho, na které straně se účastník v roce 1815 zrovna nalézal.

Stejně to byla úžasná chvíle, neb když je ze všech stran, obrazovek a reproduktorů slyšet jen Covid, Covid, Covid … stačí drobnost, chvilka a člověk je hned úplně v jiném světě, v roce 74.

Stejně to byla úžasná chvíle, i po tom, co jsem píseň uťal. Za tu chvíli děkuji.

A možná se písnička šířila okolím častěji i dříve, jen jsem ji kvůli šumům nezachytil. Může to být podobné jako hledání pokladu na Velký pátek. Ponikelská bába říkala, že kam se ve tři hodiny otočí korouhev rokytnickýho zámku, tam jistojistě poklad je. Ale proč zrovna ve tři hodiny? Je třeba vzít v potaz časový posun. Poklad je třeba hledat o hodinku až dvě dříve.