Skutečně vedeme 1:0?

Merkel měla proslov před Velikonoci k sousedům. To je prosím ta, …co něco popletla s těmi sedmdesáti procenty…, k sousedům v zemi neznabohů, co neuznávají boha Roušku. Rýchlo mi tiež niečo napíšte…

Napsali, ale projev byl pro mě nedůvěryhodný. A bude takový každý další, bohužel, do té doby, dokud bude česky. Kdyby byl skutečně od srdce, bude mluva drobínek jiná. Byť drobnosti „od srdíčka“ slyšet byly. Občasné „ť“ či „tě“ na konci infinitivů a …roušku používajtě, buďtě ohleduplný… určitě neznamenalo, že je vykáno každému jednotlivému obyvateli republiky. Případně ...a to je špatně, upozornětě je, ať roušku nosí…což už hraničilo s komičností.

Je mi stokrát milejší slyšet „…nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické…“
a i když mám jiný názor, budu věřit, že autor si za obsahem stojí.

Lidu se nelze přiblížit frází o tom, jak Velikonoce miluji, byť bych větičku doplnil o to, co jsem jako nezletilý prováděl. ….a pořádně to zapít, tak jak to má být. Takhle to vždycky bylo, takhle to pamatuju jako kluk a celý život… Čím to, prosím, jako nezletilý pořádně zapíjel si mohu jen domýšlet.

…jsem překvapený, ale upřímně rád tomu, jak v této kritické době, čelíme epidemii společně. Jako jeden národ…. Znamená to tedy, že pandemie se již změnila na pouhou epidemii a tím, že jsme zavřeli hranice už je v Česku jen jeden národ? Který to je?

…všechny zákazy a nařízení zrušíme hned, jakmile to bude možné, ale ne dřív, než budeme schopni ochránit ti nejohroženější z nás, naše seniory… Vláda tedy už má plán, dokonce s jasnou časovou perspektivou.

…to znamená testovať, testovať a testovať, až dvacet tisíc lidí denně… Proč? Před měsícem stačilo, že „děláme maximum“ a k jedné odběrové sanitce, která jezdila po Praze a dokázala otestovat celých dvacet lidí za den, přibyla od pondělí další, takže testovacích kapacit bylo dost…

Také dokonce už vím, jak se nákaza šíří, neb v projevu bylo sděleno …stejně jako jsem poslední dny od kolegů žádal, aby testovali zaměstnance v domovech seniorů a sociálních službách, aby se nákaza nezanesla právě tam. Zavezli jsme dvacet tisíc rychlotestů do každého kraje, pro testování zaměstnanců domovů pro seniory a sociálních služeb, aby naše seniory nenakazili. Opravdu děláme, co můžeme…. Kde je podmět ve vedlejší větě, jsou to rychlotesty? A když se někam zavezou, tak nenakazí? Měl jsem tedy napsat správně „nenakazily“?

…Ať nikoho nenapadne navštěvovat starší lidi. A doufám, že každý z vás volá aspoň jednou denně všem z rodiny, co jsou ve vyšším věku, a ptá se jich, jak se cítí a zdali něco nepotřebují… A když tedy zjistím, že něco potřebují, tak co mám dělat, bych potřebu starších lidí naplnil, mi sděleno nebylo. Nesmím starší lidi navštívit, tak jim potřebnou věc mám poslat donáškovou službou? Není to to samé, jako bych ke staršímu člověku došel osobně? Nebo donášková služba viry nešíří? A starší lidé mohou tedy mladší navštěvovat? Takže mladý zůstanou sedět doma a staříci aby se hnali přes celou republiku? Jasně to už je demagogie. Pardon.

Proč bych neměl o Velikonocích navštěvovat příbuzné? Je to naprosto stejné, jako když denně chodím do práce a „navštěvuji“ relativně úplně cizí lidi. Nařízení vlády přeci výslovně uvádí, že cesta za rodinou, tedy příbuzným je relevantní důvod opustit bydliště. Takže člen vlády říká, nenavštěvujete příbuzné, byť vládní nařízení to nezakazuje. Na druhou stranu vládní nařízení říká, že v lese, byť bych zbloudil, ústenku mít musím a jiný člen vlády říká, na tiskové konferenci, že nemusím. Další člen vlády k tomu dodává… „používejte selský rozum…“ Tak to jako u všeho, co vláda vypotí, mám používat selský rozum? Nebo to platí jen pro vládní nařízení v době koronavirové, nebo to platí obecně i pro zákony? Jsou tu nařízení a zákony jen k tomu, abych si je vykládal „selským rozumem“?

…Nesundávejte roušky, stále platí povinnost je nosit. Rozhodující budou následující čtyři dny. První poločas boje s epidemii jsme vyhráli 1:0. Ale o celkovém vítězství se bude rozhodovať teď. Prosím, dejme to, všichni… potvrzeno, je to už jen epidemie. Jsme na dobré cestě.

…Příští čtyři dny budou rozhodující… jasně a co pak? Pak zase další čtyři dny budou rozhodující. A tak dále, a tak dále. Bohužel. Vir příští pátek ani sobotu nezmizí. …Dejme to, všichni…jasně, wir schaffen das! Jako bych to už odněkud znal.

Koho chrání ústenka? Doma ji nenosím, vyjdu ven, chráním chvíli, dokud nezvlhne, pár cizích kolemjdoucích. Dojdu do práce, tam jsem osm hodin v pracovním kolektivu… všichni mají po osm hodin ústenky? Kdo z pracujících, např. v kanceláři, si ústenku vymění co každou hodinu? Pomíjím fakt, že by tak měl učinit po dvaceti minutách. Kdo z pracujících použitou ústenku vloží po hodině do igelitového pytle? Když nevyhodí, kdo ji odnese domů na vyprání a laické „odvirování“? Takže stručně řečeno, na ulici chráním cizí lidi, přijdu domů a vlastní rodinu již nechráním, neb pokud jsem v práci něco málo viru nabral, předám jej po příchodu všem doma.

Trocha statistiky, dnešní ranní čísla u nás a sousedů bezvěrců.

Počet obyvatel v mil.                                    10/83          

Počet infikovaných                                        5735/117896

Počet vyléčených                                          370/52407

Skutečný počet nakažených                         5365/65489

Poměr počtu obyvatel                                                              8,3

Poměr počtu skutečně nakažených                                       12,2

Protože máme počet infikovaných stále skoro stejný jako nakažených, testujeme pravděpodobně stále ty samé osoby, tedy nakažené, abychom zjistili, zda se již uzdravili. Tím ovšem nestíháme testovat další osoby a tak dochází k tomu, že opticky je u nás počet infikovaných nižší než u sousedů.

Podíváme-li se na poměr infikovaných ku vyléčeným, jsou na tom sousedi, byť nenosí ústenky na veřejnosti, významně lépe.

Poměr počtu infikovaní/vyléčení                  15,5/2,0

Z čísel je vidět, že ústenky nás nespasí, pomáhají jistě psychologicky, pomáhají určitě v obchodech, MHD, nicméně máme problém. V projevu státníka chci slyšet důležité informace. Nepotřebuji vědět, jak doma v mládí barvili kraslice v barvách rudého praporu a žlutého srpu a kladiva. Nechci se cítit jako příslušník čtvrtého odboje, když si v lese, na odlehlém místě, sundám ústenku.

Nevěšte mi bulíky na nos, s virem se nehraje kopaná, vir se nedá porazit 1:0 ani ukopat remíza, i kdyby bylo celý jaro cinklý.